Je pravda, že skutečně nezkreslené údaje se dostávají z této velmoci těžce, ale přece jen se dostávají. Mnohé lidi pobouří skutečnost, ale nebudeme si zbytečně nalhávat, jako za minulého režimu. Situace je na dvě věci. Za prvé je Rusko až příliš velké na to, aby tam proběhla masová nebo alespoň velmi rychlá postupná modernizace, stěžuje to také nejen jeho rozloha, ale také fakt, že celá země byla donedávna závislá na těžkém průmyslu nepříliš vábné kvality pro zahraniční trh, což vytvořilo efekt hromadícího se harampádí.

Málo skutečně dobrých pracovních příležitostí, bující drogová scéna, která je ještě větší než v Česku – zejména v okolí Sibiře, kde se lehce dostanete k drogám z Afghánistánu. Velkým problémem je pervitin a heroin, dále také „krokodýl“ a podobné syntetické látky. Alkohol a závislost na něm je snad největší na světě, muži se dožívají podstatně méně v průměru než ženy (až o deset let!). Celé je to završené korupčními kauzami a velkým protekcionismem, který přetrval z dob komunismu.

Cesta ven

Skutečně nejsnadnější a zdá se i nejefektivnější bylo rozhodnutí prezidenta Putina „investovat“ spíše do zahraničí než domů. A tím myslíme zahraniční vojenské mise, vojenské a diplomatické „úspěchy“ apod. Pozornost lidu je tak odváděna daleko od domácích problémů, do zemí na Blízkém východě a na Ukrajinu. A lidé jsou spokojeni. „Nová pýcha Ruska“ tak celou zemi táhne do propasti, ze které se jen tak nevyhrabe. Generalissimo této země je značně bojeschopné a bojechtivé, mnozí z nich byli vychováni za minulého režimu a minulý režim nesou hrdě v hrudi.

Proč je to vlastně takový průšvih?

Zatímco Rusko opět zbrojí a vyváží zbraně, domácí ekonomika chřadne. Jídlo na stole je, elektřina a plyn jedou také, ale sankce tlačí na ruský trh, to nezachrání ostatně ani obchodní dohody s Čínou. Lidé si občas všimnou nesouladu, ale vždycky je tam Kreml, aby vyvrátil jakékoliv pochybnosti. Země, která se nepoučila a ještě dlouho nepoučí.