Máte za sebou již mnoho let zkušeností s úpravou interiéru? Prošlo vám rukama více stylů a technologií, jako jsou ozdobné válečky, malování štětkou i filcovým válečkem, papírové nebo vinylové tapety v rolích? Pak možná dokážete dobře posoudit výhody a nevýhody toho všeho. Na klasických tapetách jsou vidět spoje, tomu se stěží ubráníte, málokdy se vám podaří přesně slícovat dvě role k sobě tak, aby seděly vedle sebe na desetinu milimetru. Při malování štětkou jsou mnohdy vidět tahy štětin, zvláště u hustších barev. Příliš řídké barvy zas mohou stékat a při malování válečkem se občas stává, že se vám na něj nalepí stará malba, kterou se vám nechtělo škrábat. Někdy je to zkrátka patálie a malování se mění spíše v noční můru, než v krásný zážitek.

Jednou z možností, jak to změnit, a vyzkoušet něco jiného, jsou tekuté plastické tapety. Pokud jste se s nimi ještě nesetkali, pro přibližnou představu stačí uvést, že je to sypká směs, která se ředí s vodou, a nanáší v podobě tekuté kašovité hmoty ocelovou stěrkou, špachtlí nebo dřevěným hladítkem. Vytváří na stěně či na stropě souvislou vrstvu bez spár a zároveň vyrovnává drobné nerovnosti, jako jsou praskliny či hrbolky.

Tekuté tapety se vyrábí z přírodních surovin, základem je vždy celulóza, do které se přidává bavlna, hedvábí, slída, pojiva a některé další příměsi přírodního původu. Složení tapet by mělo být zdraví nezávadné a vhodné i pro alergiky a prostředí, kde se pohybují děti. Nenajdete v nich žádná organická rozpouštědla a ředidla, jako je toluen, aceton apod.

Nanášení tekutých tapet je jednoduché a připomíná práci s vápenným štukem, zvládne to i naprostý amatér, samozřejmě se doporučuje vyzkoušet aplikaci první vrstvy nejprve někde v místech, na kterých nezáleží, např. uschovaných za nábytkem. Výhodou je i to, že se snadno opraví nějaká poškozená místa např. při manipulaci s nábytkem, koberci apod.